10.2., úterý: Rozhodnutí

Včera večer jsem se rozhodla. Jdu dnes na ultrazvuk, chci vědět, jestli alien žije. Ve středu jsem měla poměrně silný krvácení, tak kdoví. U mě ale nikdo moc netuší, jestli jde o problém nebo jestli je to "jen" ředením krve heparinem. Je tam. Je vidět, jak mu tluče srdce, má už dokonce 2,12 cm (minule přesně před 2 týdny měl 1,65)! No tyvole .. ono je to živý a asi zdravý! Chtěla jsem mít jistotu a teď ji tak trochu mám. Paní doktorka se mě ptala, jestli moje maminka už o tom ví. Jasně, před tímhle soukromým očkem se nedá utajit nic. Ráno mě vezla. Hned ji paní doktorka vtáhla dovnitř, ať se jde podívat taky. No fajn, je to jasný. Rozhodnutí okamžiku. Jsem asi blázen, ale nechám ho tam. Včera už jsem byla hodně nalomená, proto jsem sem dnesla šla, abych měla jistotu, že dělám dobře, abych měla jistotu, že žije. Ale na gyndu budu chodit jinam, abych to měla blíž. Ofiko jsem na rizikovým kvůli nadváze a té tromboze. Předběžné datum porodu: 15.9.

Při odchodu si mě paní doktorka změřila pohledem a říkala, že jsem moc hezká. A proto si myslí, že to bude kluk. Jo, říká se, že holky berou krásu. Uvidíme, budoucí babička by radši holku. Jak jsme přijely, tak budoucí prababička se dozvěděla tu novinu a obrečela to. Taky to tušila. Ježíši to se fakt nedá nic utajit?? Ty dvě by si měly otevřít detektivní kancelář. Vypátraly by i to, na co Policie ČR nestačí. No, nicméně – zítřek .. se ruší. Odpoledne jsem ještě strávila hezkou hodinku a půl na alergologii. Paní doktorka mě pečlivě vyšetřila, zmínila jsem i těhotenství. Jako každý, kdo se to zatím dozvěděl, mi gratuluje, uklidňuje mě, že to všechno zvládnu, že to bude dobrý a že je to zázrak. No, to teda je. Největší zázrak je asi to, že ten alien tam zůstal.