18.3., středa: Slunce

Ráno jsem mamku vezla na nějaké firemní setkání do Olmiku a pak jsem měla celé dopoledne jen pro sebe, tak jsem si v klidu obešla nákupák včetně Globusu, vybrala jsem si něco do kuchyně plus nějaké dobroty jako třeba telecí maso. A pak mě začly bolet nožičky, tak jsem si koupila zmrzku, v klidu slízala a chystala se k odjezdu pro mamku. Ale v tom mi přišla zpráva, že se to protáhne oproti předpokladu ještě o hodinu. Tak jsem si zalezla do kavárny, dala si horkou čokoládu, colu a sendvič a pozorovala ten život okolo sebe. Tohle byl ten zlomovej moment, na jakej jsem čekala už hezkých pár dní. Cítila jsem, jak se najednou dobíjím energií, tou pozitivní, jak najednou vnímám okolní svět zase trochu veseleji. Todle byla chvilka, kdy jsem zase začla věřit tomu, že bude líp. Že všechno špatný pomine a zase bude proč vstávat z postele. Bylo mi tam v té dané chvíli fajn a okolní svět plynul tak klidně, pomalu .. A to jinak nejsem profesionální oblízačka obchodů, nijak zvlášť si to neužívám, což na mně dycky chlapi docela žrali, ale dneska nedokážu vysvětlit proč ale byla jsem taková zvláštně klidná. Prostě a jednoduše - slunce v mém životě se opět na chviličku ukázalo na obzoru, byť na možná divným místě. A snad ne naposled.