20.2., pátek: Druhej level

Milej taťka dostal druhou obsáhlou esej na téma "Nevím, co dál". Neopomněla jsem samozřejmě zmínit, jak se maminka (já) těší na to, jak si bude hrát s playstationem, autíčkem na dálkové ovládání, legem, nejrůznějšíma transformerama a příšerama. Teď už to ale musí být kluk, kupovat holce tydle artefakty by bylo asi trochu nestandardní. A stále nejsem psychicky připravená na to koupit SI kindervajíčko a pak MU ho jen tak beze všeho nechat. Naštěstí jsou určený až dětem od tří let. Do tý doby se s tím buď srovnám nebo se odhodlám nechat mu aspoň to, co se mně nebude tolik líbit. Na hraní se ale těším, i když prvních pár měsíců si bude hrát maximálně tak on s mýma nervama. Hlavně když bude v noci každé 3 hodiny ječet. Jo, matko, máš, cos (ne)chtěla.

V poledne jsem vyzkoušela ten novej šumák. Chuťově nejslabší, no ale pořád je to šumák, tak sakra neberte to. Upgrade: pořídit si ňákej vitacit. Hlavně když to bude šumět, bude to dobrý (jakž takž) a relativně neškodný. A krásná matka - druhej level: po několika měsících jsem si nalakovala nehty. Musím si toho užívat, protože za 7 měsíců bude ze mě utiskovaná máti, kerá nemá čas se ani učesat a nažrat, ne to si lakovat nehty.