5.2., čtvrtek: Show pokračuje

Opět jsem se viděla s dárcem spermií. Dnešní rozhovor byl příjemný asi jako dýka v zádech. Já mu vyčetla, jak si rychle našel babu, on mně, že ví, že jsem se s někým scházela. Ale to jsme si snad vyjasnili už, ne?? Soutěž v kydání hnoje na protivníka pokračuje. Rozloučili jsme se, ale vyměnili si večer ještě pár romantických a duchaplných zpráv. On mě nařknul, že si ho tím děckem jen chci získat zpátky, já jsem mu vynadala do arogantních kreténů. Je to asi jako když si vaříš čaj a víš, jak dlouho tam má ten sáček zůstat, aby ten čaj byl k pití. Ale nevytáhneš ho včas a pak všechny naokolo obviňuješ, že ten čaj je nechutný, přitom si za to, že ten čaj je totální průser, můžeš sám. Páč Ty sis ten sáček měl vytáhnout, ostatní hovno vědí, jak dlouho tam měl být. Aneb metafora pro pokročilé. Prostě logika jako prase. Ano, vítejte v mužském světě, kde logika nemá své místo, jak se zdá.

No a pak taky prej kdoví, jestli to děcko je vůbec jeho. Neasi!!! Jsem si otcem jistá!! Okej, nebudem si srát do vlastní kapsy, že bych byla vzor cudnosti a ctnosti, tak to zrovna néé, ale jsou tu jisté detaily, o kterých taktně pomlčím, kdy sečteno a podtrženo - já mám jasno! No a taky prej jak by to bylo? No jak - děcko by se narodilo a já bych s ním žila u nás. Jeho šílená postel s pérama vždy sváděla nelítostný souboj s mojí páteří. Tím se zaselo jablko sváru a groteska na téma: "já chci tohle a já tamto" vesele pokračuje. Každej má evidentně jinou představu, ale něco vám povím! Je to úplně jedno! Páč ve středu budeme mít definitivně po problému! Bude po všem!