6.3., neděle: Brokolice!

Dneska mi došlo, že to dítě už nesmí zůstávat nikde jen tak, neboť je nebezpečné už i samo sobě. Dvakrát jsem se během dneška od ní vzdálila (jednou dát psovi vodu a podruhé jen do kuchyně pro pití, tzn. na dva metry) a dvakrát visela z houpadla nohama napřed, až jí šoupaly o zem, načež pochopitelně řvala. Takže jo, přivazovat. Kamkoliv, kdykoliv, jakkoliv, a za všech okolností. Pochopitelně to nese velmi nelibě, což ale není můj problém. Nemá dělat blbosti.

V rámci testování nových chutí jsme se dneska uchýlily k brokolici. Jen by byla taková víc tematičtější na zelený čtvrtek. Musím ale říct, že dceři brokolice náramně jela. Nojo, není to prostě žádnej mlsnej chlap, ti se nad brokolicou většinou začnou šklebit. Už se těším na ta krásně zelená hovínka.

Jinak dneska mě potěšil náš pes. Čekala jsem, že od brečícího uzlíčku zdrhne, ale kdepak. Přiběhla, začla ji čmuchat a bylo po breku. Pejsek je prostě držák, dycky zaujme. Malá k ní začla vzpínat ručky a byla z ní celá hin. Krátce poté, co se pejsek zase vzdálil, nebude přece prodlužovat pobyt s náma víc, než je nutný, jelikož svůj úkol už splnil, skončila Bea s mým nočním úborem omotaným kolem krku. Chudák holka, tak mladá a už se chtěla steskem oběsit. Ale v klidu, rozmluvila jsem jí to.