8.2., neděle: Milý tatínku

Milý tatínek se už pár dnů vůbec neozval. Ho teda asi moc netrápí jak to vypadá, jak mi je, jak jsem se rozhodla .. Jako na začátku jsem si myslela, že by to společný žití nějak slepit možná i šlo, ale teď? Ne, s někým, kdo se chová tak, že slušný pojmenování pro to ani neexistuje, co má pocit, že celej vesmír je jen on. Jako mě tohle ale taky nebaví přece. Taky jsem to nechtěla. Bývá mi blbě plus sortiment potravin, které jsem schopná pozřít, je pořád celkem omezenej. A to nemluvím ani o těch podělaných injekcích! Dyť to bolí jako prase! Tyvole todle píchat ještě 7 měsíců, tak mě asi odvezou. Stojí nějaký děcko, co člověk ani nechtěl, za tolik bolesti?? No to vůbec. Pár modráků na břiše už mám. Na druhé straně už jsem před pár dny přiznala, že si na něj zvykám, je to živej tvor. Achjo. Tohle bude sakra těžký, ať udělám cokoliv.