1.3., úterý: Zase ta mrkev!

Dnešní ráno bylo kouzelné. Když jsme se po deváté definitivně probraly, zavětřila jsem. Skutečnost však ještě dalece předčila má nejhorší očekávání. Odnesla jsem robátko na přebalovací pult. Že já vůl si předtím nenasadila plynovou masku!! To bylo jako zbraň hromadného ničení! Ten smrad! Co však bylo ještě horší byla ta konzistence, která se mezitím krásně přilepila na zadek. Nejdřív jsem se domnívala (mylně), že to jen tak setřu plínou a pár ubrouskama. Brzy jsem ale pochopila, že bude lepší dočasně nahodit čistou plínu a vyrazit směr sprcha. Svlékla jsem se v pokoji, abych na noční košili neměla náhodou voňavé překvapení a vzala jsem dítě do sprchy. Jenže ono to dolů vůbec nešlo!! Že to z ní umývat rukou je pěkně pitomý nápad jsem zjistila ve chvíli, kdy mi to hovínko začlo zalízat za nehty. BLE!! Chňapla jsem první hadru, co byla po ruce a drhla jsem to z jejího pozadí. Potom jsem nahá s ní pobíhala po domě a rychle ji oblíkala a přebalovala. Jen jsem se modlila, aby zrovna nepřišla moje babička řešit něco životně důležitého, jako třeba počet hoven našich psů na zahradě. Když jsem dooblíkala nás obě, šla jsem ještě do koupelny likvidovat zbytek živelné pohromy. Součet: Dvě smradlavé plíny, zaprasená vana, zaprasené umyvadlo, do kterého jsem jednu z těch plín ve zmatku hodila, zaprasená hadra, kterou jsem hned dala vyprat - po tom, co jsem ji radši ručně trochu omyla. A moje smradlavé ruce, které jsem zuřivě drhla.

Zjevně ten malý záškodník předpokládal, že mě tak odradí od oranžového pokračování. Smůla!!! Tentokrát jsem ale část skleničky naředila kojeneckou vodou. Zpacifikovala jsem ji, aby si rukama nemohla mrkev rozmatlat všude a vrhla se na ni. Po první lžičce opět následovalo upřímné zděšení. Hodila po mě otrávený ksicht. Na tu druhou lžičku jsem ji musela chvilku přemlouvat, nechtěla otevřit pusu. Vím, že se všude tvrdí, že násilí nic neřeší, i když osobně někdy jinou cestu nevidím, ale odolala jsem nutkání rozevřít jí tu chlebárnu kleštěmi. Nakonec spolkla. Vychvalovala jsem ji do nebes, povzbuzovala jak koně na závodní dráze, na kterého máte vsazeno všechno, co jste vybrali z účtu, až nakonec snědla relativně ochotně všech asi sedm lžiček!! Ve chválení jsem neustávala ani po utření pusy, dokonce ani poté, co si ublinkla a trocha mrkve skončila na jejím námořnickém body, na jehož ochranu jsem vynaložila veškeré úsilí. Marně. Námořnické body se nakonec utopilo v kýblu se studenou vodou, abychom z něj tu mrkev ještě někdy dostali.