12.3., čtvrtek: Chuťové buňky

Nevýslovně mě s prominutím sere, jak mnou pořád cloumají všecky možný i nemožný chutě. Tak třeba se ze mě stal závislák na mochyni. To je takový děsně dobrý ovoce, jen trochu drahý. Ale hrozně mi chutná, víc než cokoliv jinýho. Pořád v mým jídelníčku převládá maso a ovoce. A sladkosti v jisté rozumné míře. Spíš mi ale přijde, že jím hrozně málo až vůbec poslední dny. Tak třeba dneska jsem si s chutí opekla kuřecí maso, udělala si k tomu trochu hranolků, ale snědla jsem z toho tak jednu desetinu a hotovo. Prostě začnu něco jíst a po pár soustech mě na to přejde chuť a děkuji, hotovo. Někdy jsem dokonce úplně nejradši, když celej den nejím v podstatě nic. Nechce se mi jíst, jíst mě nebaví, nic mi pořádně nechutná .. Nedokážu prostě najít něco, co by fakt uspokojilo moje chuťový buňky. A když už jím, tak jen pár soust. Zbytek potom dojídám ještě pomalu pár dní nebo to pak sní pes. Samozřejmě mu to děsně vadí, pochopitelně. Tak moc, že to zhltá za tři vteřiny, aby už to chuděra měla za sebou. Ale spolíhám na to, že tělo si samo řekne, co potřebuje a co nepotřebuje. Bývá to tak. No, aspoň, že jsme omezili blití. Ono taky prázdnej žaludek moc nemá, co by vyhazoval.