15.2., neděle: Společník

Včera jsem jedla hemendex na snídani i na večeři. A bylo mi to ještě málo. Tak jsem si dnes udělala o vajíčko víc, tak jako přece nebudu na sobě šetřit, když mám hlad, ne sakra. Dyť musím žrát, tedy pardon jíst, za dva. Ale jak na sviňu mi tak po snězené půlce přestal chutnat. Netuším proč. Zbytek snědl pes. Neprostestoval ani trochu, doopravdy ne. Je to teď můj věrnej společník, tráví se mnou dost času. Nevím jestli proto, že mě chce chránit, nebo kvůli tomu jídlu, co po mně dojídá sem tam. Klasické chutě ještě nepřišly, spíš mi pořád moc nechutnají jogurty - ty už po mně taky dojídala několikrát, sýrům se vyhýbám obrovským obloukem a z kdejakého smradu se mi navaluje.