22.3., neděle: Koktejl

Poslední dny má moje psychika zase lehce stoupající tendenci. Přemýšlela jsem nad tím proč. Pro mluví jasně několik faktorů. Za prvé rakouské rádio Ö3, které poslouchám po netu, kde hrajou hrozně na pohodu celej den. Za druhé moje skvělé přesvědčovací schopnosti, kdy jsem dokázala vlastní mozek přesvědčit o tom, že se vlastně nic neděje, všechno je v pořádku a já nedělám teď špatně nic. Proč bych teda jako měla být v prdeli? Pche. No a taky jsem si vytvořila v hlavě imaginárního přítele - nojo, menší schýza na obzoru. Ale fakt to pomáhá, člověk si tak jako povídá sám se sebou, když usíná, představí si vedle sebe někoho skvělýho, koho by tam chtěl mít a začne věřit tomu, že až se jednoho dne probudí, tak tam někdo takovej skutečně bude. Nejsem theofil, avšak ne nadarmo se říká, že víra Tvá Tě uzdraví. Netvrdím, že mi nikdy nebylo líp, ale sebedestrukce mi taky nepomůže. No a za třetí můj domov. Nezdolnej optimismus mojí mamky - no kdo jinej by mi měl říkat, že to bude dobrý, přece mi nebude tvrdit, že lepší už to nikdy nebude. Možná nebude, ale matky tohle prostě svým dětem neříkají. Plus náš radovan - tak říkáme pejskovi - když ho člověk vidí, nemůže mít blbou náladu. To je tak neuvěřitelně šťastnej pes, hlavně, když dostane nějaký žrádlo, to je potom kamarád na věky. No a taky kočička. Když vidím, jak klidně mi spí na koberci, taky mě to zvláštním způsobem uklidňuje. Tenhle psychickej trojkoktejl teď za všechno může. Bohudík.