24.2.,středa: Jedeme nanovo

Události posledních dnů mě jaksi přinutily se sem vrátit. Přirozená touha podělit se. Protože jak příhody vyprávím svým přátelům, upřímně se jimi baví. Já už často o poznání méně (hlavně v daný moment). Že jsem mezitím porodila a zešílela, je asi každému jasné. Jak se všichni postupně vyrovnáváme s přírůstkem do domácnosti, raketově přibývá okamžiků, které se stávají nezapomenutelnými. Pochopitelně mezi všemi temi posranými plenami, poblitými koberci a proječenými hodinami, na které by člověk raději zapomněl, což díky tomu malému uplakánkovi moc nejde. Velmi ochotně se připomíná kdykoliv se naskytne příležitost.
Shrnu to - 19.9. přišlo dítě na svět. Tři a půl měsíce křičela, co to dalo, asi jako když dostanete do ruky Ferrari a prostě MUSÍTE vyzkoušet akceleraci na německé dálnici. A Němci mají těch dálnic fakt hodně. Pak se vrátila do ČR, kde to dva týdny tak jako drncalo, další dva týdny už jezdila výhradně po polňačkách přes největší výmoly, až to z ní vydrncalo zuby, které musela náležitě ořvat. Když byste měli dva týdny zácpu (jde to vůbec?) a potom to kolosální monstrum konečně vylezlo ven, taky byste plakali. Radostí, bolestí, dojetím. 4. února vylezl první, 24. února druhý. Mezi nima vlastně řvát ani nepřestala, to už by přece nestálo za to. Pozorný čtenář si dopočítá, že k dnešnímu datu má na kontě přes 5 metrů (jako že měsíců). Málo spí, takže už od 4 měsíců dostává pravidelně každý večer na noc kaše a pozoruju, že asi i díky nim dokáže spát delší a delší časový úsek v kuse. Neuvěřitelné.
Zub není jediná dnešní událost. Babička jí koupila malou natahovací myšku. Po natažení myška běhá a vrtí ocáskem. Nevinná hračka, že? No, zjevně na to moje dcera má trochu jiný názor. Jak myška začla běhat, Bea se strachem rozplakala. Zkusila jsem to ještě jednou a pro změnu zděšením vyjekla. Varování: Netestujte umělá zvířata na svých dětech. Způsobuje jim to těžké trauma.