26.2., čtvrtek: Nadstandard

Už jsem si domluvila termín na jedno nadstandardní vyšetření, jehož výstupem by měla být pravděpodobnost, s jakou to dítě je postižený nebo ne. A protože za takovej nadstandard se tu tvrdě platí, tak za to taky zaplatí. Taťka samozřejmě. Mohl by tam jít se mnou, jenže to by musel být trošičku jako interaktivní a reagovat na telefony. A prej když ten špunt bude dobře uloženej, mohli by mi už sdělit i pohlaví. No, to jsem teda vážně zvědavá. A když jsem zjišťovala, co všechno je možný nebo nemožný ještě, kápla jsem na 3D ultrazvuk. Hustý. To chci taky! Já coby bývalá studentka lékařské techniky jsem hluboce zainteresovaná na těchto hračkách a prostě když už jako to dítě mám, chci z toho vytřískat maximum! Zajímá mě to, chci to vidět. Jakože co může být lepšího, než to vyzkoušet sama na sobě! Budu předmětem vlastního experimentu. Teda já tak docela ne, ale ten svišť. Třeba i uvidím, jak se na mě ksichtí. A v dospělosti mu nebudu ukazovat nějaký fotky z mládí, jak pařil na houpacím koníkovi, ale jak se ksichtil v mámině břiše! A taky je to nadstandard a taky je to placený. A kdo že to zaplatí? Můžete hádat, máte jenom jednu možnost.