26.3., čtvrtek: Mimísek

Nadešel ten velkej den vaření vývaru. Na to, že se v kuchyni pohybuju už dobrejch 14 let, je až ostuda, že tohle je teprva druhej vývar mýho života. Ten první, to bylo právě někdy před těma 14 rokama. No, tak jsem si krky a křídla dala na spodek hrnce, potom načistit a na čtvrtky hodit tři mrkve, jednu petržel, půlku celeru, objevila jsem ještě i pórek a když jsem ho tam chtěla narvat, zjsitila jsem, že už se tam potom té vody jako moc nevleze, tak půl litru. Tak jsem to zase hezky vyskládala a přendala do většího hrnce. Nakonec se mi tam vlezly skoro tři litry vody. No, on to vlastně nebude tak docela kuřecí vývar se zeleninou, ale spíš zeleninovej vývar s lehkou příchutí kuřecího, ale tak nějak jsem si to asi docela představovala. Samozřejmě vím, že se zalívá studenou vodou a nechá se jen bublat, aby se nezakalil, a že se pak sbírá ta šedá pěna na povrchu. Jak to vřelo, nasázela jsem tam kuličky novýho koření a pepře, plus bobkovej list. Po dvou hodinách jsem si uvařila ty slavné babiččiny nudle, přecedila vývar, začla krájet zeleninu (a že jí teda bylo), maso jsem hodila bokem psovi, já vařený maso nesežeru, ani kdybych byla na pokraji vyhynutí hladem.

No a tak po slušné době krájení, kdy se z polívky stal krásnej příklad Archimedova zákona, kdy kapalinu vytlačovala z hrnce ta kupa zeleniny, jsem se těšila, jak si dám. Ale v tom mě rozbolela hlava, že bylo na pár hodin po jídle. Jak přišla domů mamka, radostně se do ní pustila a samo sebou ji pochválila. Prej už trénuju na mimíska, až mu budu takový vývary vařit. Tohle mimibazarovské vyjadřování jí budu muset zatrhnout jindy, neměla jsem absolutně sílu jí odporovat. Ale za nějakej čas jsem taky ochutnala svůj výtvor a až na použité výrazivo jí musím dát za pravdu. Tohle bude Be-e fakt chutnat. Šikovná maminka!