27.2., sobota: Nová chuť

Milému děťátku jsem sehnala struhadlo. Oni tomu odborně říkají třítko, jak jsem byla v obchodě poučena. Hroznej výraz pro kus plastu s ostnama. Měla jsem koupenou bio mrkev a že Bejuli udělám mrkvovou šťávu. Taková dobrota, že. Hm, chvilku mi trvalo, než jsem pochopila mechanismus výroby štávy s třítkem, ale zadařilo se a po delším snažení jsem vyprodukovala jednu lžičku. S velkou slávou jsem obsah lžičky přehodila dceři do úst. Tvářila se, jako bych ji chtěla otrávit. Zkusila jsem druhou dávku a tu vyloženě vyplivla. Fuj, mrkev, takovej hnus do ní rvu. Z jejího výrazu jsem pochopila, že takhle teda opravdu ne. Zbytek mrkve jsem raději sežrala sama.

Doteď krom mlíka a rýžové kaše nepoznala zatím žádnou jinou chuť. Vlastně, jednu ještě jo. Měla zácpu, tak jsem ji chtěla trochu prohnat a dala jsem jí naředěnou švestkovou šťávu - je to pár dnů zpět. Chuťový dojem byl ještě horší než z mrkve, protože se otřepala. Podobně, jako se lidi otřepou po tom, co do sebe kopnou panáka slivky. Švestky proklatý. Neví, co je dobré. Na druhé straně, až jí bude 16, ještě ráda před ní ty slivky budu schovávat a zamykat. Mohla by jí ta nechuť vydržet až do dospělosti, ještě by mi vychlastala nasyslené zásoby.