27.3., pátek: Otec roku

Tak budu mít dneska zase vyřizovačky, jak jsem zjistila včera. Ty prachy, co jsem dostala za baterku, si pojedu vložit na účet, zas je potřeba něco doplatit. Samé radosti, jak jinak. Nevadí, na baterku našetřím i tak, do září času dost. Hlavně už není moc času na tu přihlášku. Jsem v těchto ohledech děsně nerozhodnej člověk, jsem schopná aj týden přemýšlet a analyzovat situaci, než se rozhodnu. Chci mít totiž jistotu, kterou vlastně stejně mít nebudu. Hon za větrnýma mlýnama. No, obdobně jsem na tom ostatně byla i v lednu, jak si asi pozorný čtenář vzpomíná. Taky jsem analyzovala jakou dobu a potom to ve výsledku bylo stejně rozhodnutí okamžiku (tak trochu) a tohle obávám se dopadne taky tak. No a protože měla moje maminka školení ve městě, tak mě nabrala po cestě zpátky i s bedýnkou jahod a dalšíma malinama. To už je fakt nechutně úchylný s těma malinama, uznávám. Ale co já můžu za Beatu.

Vzpomněla jsem si dnes na takovou osobní věc. Při jedné hádce kdysi mi totiž bylo vyčteno, že by ze mě byla stejně špatná máma. Nikdy jsem sice matkou být netoužila, ale bylo to totéž jako "jsi odpad a za nic nestojíš". Neposlouchalo se to dobře. Vtipný ale je, že tuhle větu pronesl současnej otec roku. Já mu to ještě jednoho dne připomenu, až nastane vhodná chvilka. To potěšení si toho parchanta vychutnat, to si prostě ujít nenechám.