28.2., sobota: Šílenství

U nás doma už propuklo pravý nefalšovaný dětský šílenství. Za poslední dny moje maminka prohrabala starý věci s cílem objevit svoje časopisy o šití a pletení, což se taky povedlo. Myslím si ale, že je to super nápad, páč bude mít krásnou zábavu, to mimino bude mít totálně cool hadříky, jaký se na někom jen tak neuvidí, no prostě na tomhle vydělají všichni. Včetně naší peněženky ve výsledku. Musím ale říct, že moje máma na nás s bráchou šila a pletla už coby na malý caparty a měli jsme nádherný věci. Nezapomenutelná je pro mě béžová vesta s Plutem - to byl ten pes z Mickey Mouse. A jaká jsem v tom byla kočka! Jenže při hledání těchto kousků na naší půdě jsme byli neúspěšní, ty věci nejspíš podědily sestřenice. Nicméně objevili jsme jinej poklad - krásný dupačky a overaly, který mamka hned dala vyprat, ještě je přežehlíme a pohoda, jako když člověk najde. Stejně je to děcko do půl hodiny, co je bude mít na sobě, pobleje.

Co se ale nezměnilo a trápí mě pořád, tak jsou večerní/odpolední nevolnosti. Ať jím, co jím, nebo ať ani nejím, je to jedno, dycky k večeru je mi zle a chce se mi zvracet. Snažím se hodně spát a odpočívat, ale že by to mělo nějakej zázračnej efekt, to asi ani ne. Ale včera při výletě mi bylo tak nějak fajn, takže nejspíš zase začnu chodit s mým věrným kamarádem na procházky. Teda ona je věrná hlavně když se jedná o jídlo. No, tohle mají psi a děcka určitě společný.