3.3., úterý: Tchoř

Tak jsem byla opět na gynekologii, veškerý vyšetření krve naprosto v pohodě, dostala jsem krásnou těhotenskou průkazku, bude na dalších 7 měsíců důlěžitější než moje občanka. Ultrazvuk - dítě žije, roste přesně podle předpokladů, všecko okej. Ovšem dnešní hlavní adrenalinové dobrodružství mi připravil náš pes. Přijeli jsme okolo půl dvanácté domů, pejsek nás už samo sebou očekával plnej nadšení (jak jinak). Ale moje nadšení trvalo jen do doby, než jsem k němu přišla - měla špinavej krk jak prase. Potud dobrý. Pak se mi zdálo, že je venku nějakej smrad. Když jsem potom znova přišla za milým pejskem ven, zjistila jsem, že ten smrad není z okolního ovzduší, ale z toho psa, kterej páchl jak smrdutej tchoř. No, pochopitelně letěl do sprchy, ten krk od hoven nebo čeho jsme mu umývaly s maminkou na dvakrát, mně v mojem stavu ten smrad zrovna dobře nedělal, no ale zatla jsem zuby a pucovala jí aspoň záda. Venku je ale ještě celkem zima, naše berňačka trpí někdy na páteř, takže v tomhle stavu ven nemohla. Tak jsem si ji vzala do parády s fénem. No, tvářila se útrpně jak vězeň na Guantanamu. Pod tíhou piškotových úplatků se ale nakonec podvolila a milostivě mi dovolila ji asi tři čtvrtě hodiny fénovat. Zbytek dne strávila víceméně doma a běhala za každým, kdo zrovna něco jedl nebo o kom si myslela, že zrovna něco jedl, a poctivě na něm somrovala. Prostě - věrnej hodnej milej psí kamarád.